Ondra Rusnák - Prodix, smart solutions

+Jmenuji se Ondra Rusnák, je mi 34 let a posledních 10 let jsem strávil v kanceláři. Nikdy jsem se nevěnoval pořádně žádnému sportu. Jako malý kluk jsem trošku hrál fotbal a chodil na judo. Jediná fyzická zátěž za těch pár posledních let byla návštěva posilovny. Bojové sporty se mi ale vždy líbily, takže i já jsem byl zasažen filmy jako je Karate Tigr, Kickboxer, Zrada a pomsta, Rocky, Krvavý sport a další. Nikdy jsem se však neodhodlal věnovat se tomuto sportu aktivně. Vždycky jsem měl pocit, že lidé, kteří tento sport dělají, jsou jen agresivní blbci. Nevím proč, ale často jsem pociťoval takové vnitřní napětí, strach, že mě někdo fyzicky napadne. Že pokud mě někdo uhodí, tak to musí strašně bolet.

Mým prvním impulzem byl můj 7 letý kluk Patrik. Jednoho dne přišel a povídá “ Táto já bych chtěl dělat nějaký bojový sport, co si o tom myslíš? “ Musím se přiznat, že mě to zaskočilo a zároveň příjemně překvapilo. Řekl jsem si, že v dnešním světě plného násilí to nebude na škodu, když se trochu otrká a naučí se bojovat.  A tak jsem sednul k internetu a našel jsem SKS Arenu nedaleko našeho domu. Hned jsme se tam vydali. Při vstupu do tělocvičny se mě opět zmocnit takový divný pocit. Slyšel jsem ty rány jak někdo buší do pytle, viděl jsem borce v ringu jak sype údery a kopy do lap trenéra. Bál jsem se tam na někoho špatně podívat. Když jsme ale odcházeli, cítil jsem, že to chci také zkusit. V práci jsem se zmínil kamarádovi Lukášovi a on se mě zeptal “co kdybychom tam chodili spolu?” To byl můj druhý impulz. Zavolal jsem tam a domluvil, že můžeme přijít na první trénink. Velice brzy jsem zjistil, že lidé, kteří tam chodí, jsou absolutně v pohodě a dokonce jsem tam objevil spoustu svých známých. Ještě jednu věc jsem však zjistil také a to bylo, že má fyzická kondice je velmi špatná. Že nemohu popadnout dech, ze srdce mi bije jak o závod, že se koupu ve vlastní šťávě a že na konci tréninku sotva stojím na nohou. A to byl můj třetí a definitivní impulz. Začal jsem pořádně makat, dívat se kolem sebe, poslouchat trenéry. Po určité době jsem začal zjišťovat, že mé tělo snese větší zátěž, že se cítím fyzicky a hlavě psychicky mnohem lépe, že se upevnilo mé sebevědomí.

Oslovil jsem tedy Honzu Homolku a využil možnosti soukromých tréninků. Je to jedinečná příležitost jak maximálně využít trénink k získání nových zkušeností nebo zdokonalení již naučených technik. Honza vždy trénink sestaví a přizpůsobí tak, aby vše navazovalo na vaše znalosti a schopnosti. Díky okamžitě zpětné vazbě s vámi ihned projde, případné chyby.  Jako člověk a trenér dalece předčil mé očekávání a absolutně změnil můj názor na bojové sporty. Ačkoli je Honza o celých 10 let mladší než já, je pro mne velkou autoritou, založenou na profesionálním přístupu a vysoké technické úrovni. Má moji absolutní důvěru a obdiv. Já sice z každé hodiny tréninku odcházím úplně fyzicky zničený, ale zároveň neskutečně silný uvnitř. A jednoznačně se ztotožňuji s myšlenkou, kterou Honza vyzývá nás všechny MAKE THE WORLD BETTER, BECOME A FIGHTER.

Mrzí mě, že jsem nezačal dřív, na druhou stranu by mě dnes zase netrénoval Honza. Všechno se vším tak nějak souvisí a nikdy není pozdě začít něco dělat.